Proč?
Obvykle proto, že už mi je z konvenční stravy tak zle, že prostě potřebuju nakopnout. Vyčistit tělo, nabušit energií, probrat z tělesné i mentální únavy. Většinou kýžený stav nastane až po pár dnech, protože první dny probíhá silnější detox. Pak to ale naskočí a ze mě je najednou nový člověk. Ráno se probouzím čilá a svěží, celý den jsem aktivní, myslí mi to přímo raketově. Stavy, které na konvenční stravě příliš často nemám (proč stále ještě jím konvenčně? zvyk a pohodlí samozřejmě, jako u většiny lidí).
Někdy juicuju také proto, že moje váha opět překročila mé váhové maximum a já se snažím rychle setřepat aspoň něco, abych se cítila líp. Funguje to spolehlivě, ale není to cesta k trvalému zhubnutí, pokud následně zase začnu jíst...srágory. Za srágory považuju jakékoliv průmyslově zpracované jídlo, vše, co se nevyrobí doma z prvotních surovin a největší srágory jsou samozřejmě éčka, cukr, smažené atd. Není nutno rozebírat, to známe všichni.
Proč tentokrát?
Letos jsou mé důvody ještě trochu jiné než obvykle. Ano, jsem na váhovém maximu, jsem unavená a celá taková zdechlá, ale to mě letos ještě k žádné trvalejší změně nedovedlo. Loni jsem začala podnikat v novém oboru a první měsíce jsem tím byla tak pohlcená, že jsem se živila v podstatě jen chutným pečivem z vedlejšího krámku. Pečivo považuju obecně za nepříliš vhodnou potravu, ale nemám potřebu někoho přemlouvat, ať ho nejí (to bych taky kázala vodu a pila víno, že). Je mi spíš nelibé, jak pečivo na mě působí. Krom toho, že jsem po něm unavená a lenošná, tak se ho hlavně můžu užrat. Kdepak dát si jeden koláček, či krajíček chleba, to prostě neumím. Dokud je pečivo k dispozici, tak ho jím. Nemůžu si pomoct. Regulérní závislost. Nechci být závislá a tak pečivo většinou nekupuju domů (pokud nemáme návštěvu nebo pokud se ho nedožaduje manžel), v pracovním shonu jsem se jím však v posledním roce futrovala hlava nehlava.
Výsledek se dal čekat, byla jsem čím dál těžší, unavenější, tak nějak celkově nemožnější ve všech směrech konání. Vše mi bylo zatěžko, netěšily mě už ani koníčky či aktivity, které mě obecně těší. To mě nebavilo. Je to nuda, člověk má pocit, že mu život proklouzává mezi prsty. Plýtvání.
Nicméně to mi nestačilo. Sice jsem už pečivo zase celkem úspěšně vypustila, ale jiné srágory zůstaly. Cítila jsem se pořád víceméně mizerně, ale pár pokusů o jakoukoliv změnu rychle ztroskotalo. Co mě nakonec přece jen nakoplo?
MARNIVOST!
Ano, čtete dobře, kdepak zdraví, péče o sebe či něco podobného, bohulibého. Prachsprostá potřeba lépe vypadat to byla! Ono už mi ta čtyřicítka přece jen ťuká na dveře a v poslední době se to posunulo někam, kde se mi hodně nelíbilo. Dosud to šlo, sice jsem byla konstatně více či méně tlustá, ale alespoň ta huba byla bez vrásek. Za poslední pečivový rok se mi však nejen objevily vrásky (ooo, ne!), ale celkově začla být moje pleť taková celá podvadlá a nepěkná, dokonce i pubertální pimprlata se objevila v množství nevídaném.
A tak začínám zase znova. Juicing má totiž na pleť úžasné účinky! Nejenže se pleť vyčistí, ale také se krásně vypne, projasní a doslova omládne. I oči jsou zářivější a vůbec je člověk najednou celej takovej svěží. Samozřejmě, že ne hned od pvního dne. První dny mohou být peklem, ale o tom se rozepíšu až v některém dalším příspěvku, do kterého sesumíruju tipy, jak si v silném detoxu ulevit.
Tož, tak to bylo něco o mých důvodech k letošnímu džusinku, šťávě zdar!
Žádné komentáře:
Okomentovat